Dozářeno aneb vítej zpět, milé obočí!!!
29. března byl den D - den, kdy jsme jeli do Prahy na poslední protonovou léčbu, poslední "ozářku". Před samotným "aktem" dostal od slečny recepční dotazníček, kde bylo k vyplnění spoustu dotazů ohledně prvotního vyšetření, samotné léčby, ochoty sester, lékaře atd. Všechno v klidu stihl vyplnit a hodit do schránky, než si ho zavolala slečna do kabinky.
Po ozařování nějakou dobu čekal, než si ho zavolala lékařka. Dala mu závěrečnou zprávu, která vyznívala velice optimisticky. Vše by mělo být v pořádku, může se považovat za vyléčeného. Recidiva může nastat, malé procento tam je, nicméně se s ní "nepočítá". Mohl by si zažádat o komplexní lázně a o invalidní důchod. Co se týče neschopenky, tak někteří pacienti chodí do práce při léčbě, někteří jsou doma i několik měsíců po léčbě. Je to individuální. Lékařka ale sama řekla, že je léčba velmi náročná, pro organismus je to velká zátěž a je tedy vhodné dopřát tělu nějakou tu regeneraci reorganizaci, aby opět mohl fungovat stoprocentně.
Vycházeli jsme tedy z Protonového centra v dobré náladě. A také s maskou. Ano, prostě jsme si ji nechali. Proč na takovou hrůzu někdy vzpomínat? Vzpomínali bychom i bez masky. A my ji aspoň využijeme - přestříkáme ji načerno a uděláme z ní masku Batmana, protože jsme prostě dva blázniví Batmani :) Nebudeme se o téhle rakovinové zrůdě bát mluvit, nebudeme se bát na ni myslet... Takovou moc nad námi nemá ;)
28. června mého muže ještě čeká další PET, který by měl objevit, zda je opravdu všechno tak růžové, jak se zdá. 16. července ho poté čeká ještě konzultace s MUDr. Mócikovou na Vinohradech. Poté se tedy léčba "ukončí" a on už bude docházet jen jednou za čas na kontrolu. 1. srpna poté ještě poslední kontrola v Protonovém centru. Hlídaný bude tedy víc než dostatečně.
Chcete nějaké konečné zhodnocení? Dobře tedy. Začneme trošku povrchně. Vzhled. Nyní po léčbě má zarudlé místo na pravé tváři, pravé straně krku a částečně i na hrudníku. To by mělo do týdne odeznít. Také má na pravé straně viditelně méně vousů (aspoň ho to donutí se častěji oholit :)). Obočí prošlo asi největším přerodem. Manžel měl vždy husté černé obočí, které ale během měsíce, který následoval po chemoterapiích a během kterého jsme čekali na schválení protonové léčby, odešlo do věčných lovišť. Nicméně v průběhu ozařování, během března, se opět vrátilo a dnes je téměř ve stejné podobě, jako bývalo kdysi. Možná je malinko hebčí a sametovější :). A vlasy. Kapitola sama o sobě. Můj milý měl bujnou kštici naposledy na základní škole. Během střední školy začala ustupovat a v době, kdy jsme ho poznala, již jeho hlavu ukrývaly vlasy pouze po stranách, na vršku jeho čela bylo krásné volné místo na mé polibky. Během léčby mu jeho věrné postranní vlasy zůstaly, žádný ústup jsme nezaznamenali. Nicméně teď po ukončení můj drahý přísahá, že na vrcholku hlavu narostlo pár drobných vlásků, které tam už mnoho let prostě nebyly! A něco na tom opravdu bude! Sice už z toho copánek nikdy nebude, ale na druhou stranu - aspoň nic neubylo :) Pro představu přidávám foto z února (bez obočí) a fota nyní.
Zdravotní potíže. Chemoterapie, to byl trošku očistec. Po každé dávce vypadal, jako kdyby chtěl splynout se zdí. Odstíny bílé střídaly odstíny zelené, prostě hrozný pohled. Večer bývala už ale barva příjemnější. Další cca dva dny mu vždy trošku "bublalo" bříško. Tělo se muselo nějak srovnat s dávkou léků. Poté už bylo vše dobré. Co se týče ozařování, tam to bylo mnohem jednodušší. V den aplikace mu bylo víceméně dobře, jen se střídaly dny, kdy mu šlo dýchání na povel lépe, a kdy byl trošku horší. Poslední týden a i nyní, pár dní "po", má problémy s polykáním jídla, bolí ho v krku, po ránu je hodně zahleněný atd. I to by mělo po pár dnech odeznít. Kromě toho žádné omezení nesleduje.
Psychika. Jsem přesvědčená o tom, že to, jak člověk rakovinu "zvládne" závisí hodně na tom, jaká je osobnost. Melancholik se sklony k sebelítosti prožije měsíce (roky?) pekla. Sangvinik, který je notně říznutý optimistou, tak ten prožije nepříjemné období, ale nepo.. se z toho. Nevím, jestli je to takhle srozumitelné, ale bylo mnoho chvil, kdy jsem věděla, že kdybych byla já na jeho místě, tak bych se usebelitovala do bezvědomí. Pročetla jsem mnoho příruček o tom, co všechno bude muset onkologický pacient prožívat a jaké pravděpodobně budou jeho pocity. Četla jsem o tom, jaké může mít změny nálad, jak mu to může změnit osobnost a bůh ví co ještě. Nicméně nic z toho nepřišlo. Celou dobu se na mě smál tím svým dokonalým úsměvem, byl neustále tím mým parťákem, a dokonce byl schopný tišit moje smutky, když jsem povolila stavidla a nějakému tomu smutku se sama podvolila. Byl a je prostě dokonalý.
O psychice rodiny snad radši ani nemluvím. Soudržnost mé i jeho rodiny byla neuvěřitelná. Podpora by se z obou stran dala ždímat. Nebyla jediná chemoterapie, kdy by jsme s ním nejeli aspoň dva. Nebyla jediná "ozářka", na kterou bychom ho nedoprovázeli. Šedé chodby vinohradské nemocnice i optimistické prostory Protonového centra protkával náš bláznivý smích. Nekonečné hodiny čekání jsme si zkracovali praštěnými debatami nad vším. Takhle má fungovat rodina. Pokaždé, když jsem viděla některé pacienty, se kterými jsme se často míjeli, kteří byli sami, bylo mi jich hrozně líto. Nejen proto, že se potýkali s rakovinou, ale hlavně pro to, že na to břímě nemají parťáka.
Úplně na závěr? Ráda bych se tady rozplývala nad tím, jak dokonalého bojovníka doma mám. Tolik pýchy, lásky, vděku za to, že bojoval za to, aby tu se mnou mohl dál být... To se nedá slovy popsat. Pokud jste si naše články četli pro to, že Vás čeká obdobná léčba, přeji hodně sil. Pokud jen ze zvědavosti, děkuji za to. V obou případech věřte, že i když se každému při slově rakovina sevře dech, dá se proti ní bojovat. Dnešní doba je prostě úžasná. Hlavně se z toho nepodělat hned na startu! :) A my se už vydáme do další etapy života a začneme si konečně užívat to MANŽELSTVÍ :)
